Dánsko je u nás známé svými vysokými cenami. Nutno podotknout, že mnohdy po právu. Sám jsem kolikrát při pohledu na cenu zaklel. Jsou však i místa, která vás vyjdou levněji než v Praze. Velkým příkladem je Národní galerie v Kodani. Zde je do většiny expozic vstup zcela zdarma, a to nejen pro děti, studenty nebo důchodce, ale úplně pro všechny. A přesto je zde tolik k vidění…
Budova, jejíž průčelí se nachází na rohu ulic Solvgade a Oster Voldgade, byla postavena koncem 19. století. Na konci 20. století k ní pak přibyla moderní dostavba. Uvnitř se vám pak naskýtá zajímavý střet dvou architektur, přičemž novější prosklená část kromě stálé expozice dánského umění obsahuje také restauraci s výhledem do parku a další odpočinkové prostory, kde návštěvníci dokonce na polstrovaných lavicích tráví přestávky mezi prohlídkami spánkem.
Během procházky expozicemi mě zaujal nezvykle vysoký počet dětí, které věnují čas návštěvě galerie. Sleduji organizovanou přednášku, ale i malé umělce kreslící vystavené sochy. Vysoká míra realističnosti v poměru s předpokládaným věkem autorů kreseb mě skutečně šokuje. Jelikož mám se studiem uměleckých škol vlastní zkušenosti, obávám se, že oproti Dánům máme pořádný skluz. Nebo se nacházíme o tolik napřed, že jsme odhalili nepotřebnost základní techniky v uměleckých oborech.
V budově se můžeme zdarma připojit k internetu, čehož využíváme, abychom se na Facebooku pochlubili fotkami s některými skutečně výstředními exponáty ze sbírky současného dánského umění. Zpětně si říkám, že jsme měli zvěčnit také s „nemocničním pokojem“, tedy v bílé místnosti zařízené v nemocničním stylu. Nechyběli ani pacienti, byť se jednalo o voskové figuríny. Vzhledem k tomu, že bylo před vstupem do pokoje upozornění, že je místnost sledována kamerou, čekal jsem, kdy se některá z figur nečekaně probudí, aby skutečné dílo vzniklo až s natočením naší reakce. Nic takového se nestalo. Tím spíše nás neobvyklý objekt nutil přemýšlet o jeho významu.
Starožitnosti, Cestování bez průvodce na Google +, Facebook, Twitter